Černé moře

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Černé moře
Mapa Černého moře
Mapa Černého moře
Maximální hloubka2210 m
Šířka500 km
Délka1000 km
Rozloha461 000 km²
Zeměpisné souřadnice43°18′0″ s. š., 35°0′0″ v. d.
Nadřazený celekAtlantský oceán
Sousední celkyStředozemní moře, Balkánský poloostrov, Východoevropská rovina, Krymsko-kavkazská oblast, Pontské hory
Podřazené celkyAzovské moře
SvětadílEvropa, Asie
StátAbcházieAbcházie Abcházie
BulharskoBulharsko Bulharsko
GruzieGruzie Gruzie
RumunskoRumunsko Rumunsko
RuskoRusko Rusko
TureckoTurecko Turecko
UkrajinaUkrajina Ukrajina
PřítokyBzyb, Dněpr, Dněstr, Dunaj, Chobi, Inguri, Jižní Bug, Kamčija, Kodori, Kızılırmak, Mzymta, Psou, Rioni, Sakarya, Tylihul, Velký Kujalnik, Yeşilırmak, Čoroch, Žvava-Kvara
Map

Černé moře (bulharsky Черно море [Černo more], rumunsky Marea Neagră, ukrajinsky Чорне море [Čorne more], rusky Чёрное море [Čornoje more], abchazsky Амшын Еиқәа [Amšyn Eiqwa], megrelsky უჩა ზუღა [Uč'a zugha], gruzínsky შავი ზღვა [Šavi zghva], turecky Kara Deniz) je moře Atlantského oceánu, se kterým je však spojeno pouze prostřednictvím Středozemního moře, na něž navazuje v oblasti Bosporu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Satelitní pohled na Černé moře, pořízený NASA.

Kromě zmíněného spojení se Středozemním mořem jde víceméně o vnitrozemské moře, obklopené ze všech stran pevninou: na severozápadě evropskou, na jihovýchodě asijskou. Kolem moře se rozkládají následující země: na západě balkánské státy Bulharsko a Rumunsko, na severu Ukrajina, na severovýchodě Rusko, na východě Gruzie, na jihu Turecko.

Černé moře se rozkládá na ploše 461 000 km² a jeho největší známá hloubka je 2210 m.

Největšími řekami, které do Černého moře přivádějí své vody, jsou Dunaj na pomezí Rumunska a Ukrajiny, Dněstr a Dněpr na Ukrajině a Don v Rusku.

Za součást Černého moře bývá považováno menší Azovské moře, jež od Černého moře na severovýchodě odděluje Kerčský průliv. Ze severu do Černého moře vybíhá poloostrov Krym.

Významné přístavy[editovat | editovat zdroj]

Největšími přístavy jsou Oděsa, Čornomorsk, Sevastopol, Jalta, Kerč, Novorossijsk, Soči, Poti, Batumi, Trabzon, Samsun, Varna, Burgas a Constanța.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Současné pojmenování Černé moře je v překladu používáno ve většině okolních zemí,[1] ale nebylo zatím doloženo jejich používání před 13. stoletím:[2]

  • abchazsky Амшын Еиқәа, přepis: Amšyn Eiķa̋a, ([ɑmʂɨn ɛjkʷʰɑ]IPA)
  • agydejsky Хы шӏуцӏэ, přepis: Xı Ş́uts’ə, ([xə ʃʼəw.t͡sʼa]IPA)
  • arménsky Սեւ ծով, přepis: Sev tsov, ([sɛv t͡sɔv]IPA)
  • bulharsky Черно море, přepis: Cherno more, ([ˈt͡ʃɛrno moˈrɛ]IPA)
  • krymskou tatarštinou Къара денъиз, přepis: Qara deñiz, ([qɑrɑ deŋiz]IPA)
  • gruzínsky შავი ზღვა, přepis: shavi zghva, ([ʃɑvi zɣvɑ]IPA)
  • lazsky a mergelsky უჩა ზუღა, přepis: Ucha Zugha, ([utʃä zuɣä]IPA) nebo mergelsky ზუღა, přepis: Zugha, ([zuɣä]IPA), tj. „moře“
  • rumunsky Marea Neagră, ([ˈmare̯a ˈne̯aɡrə]IPA)
  • rusky Чёрное мо́рe, přepis: Chyornoye móre, ([ˈtɕornəjə ˈmorʲə]IPA)
  • turecky Karadeniz, ([kaˈɾadeniz]IPA)
  • ukrajinsky Чорне море, přepis: Chorne more, ([ˈtʃɔrnɛ ˈmɔrɛ]IPA)

V řečtině široce využíván historický název „Euxinské moře“ (což může mít různé významy, viz níže) a méně často název pro Černé moře:

  • řecky Eύξεινος Πόντος, přepis: Eúxinos Póndos, ([ˈefksinos ˈpondos]IPA), doslova „Pohostinné moře“
  • řecky Μαύρη Θάλασσα, přepis: Mávri Thálassa, ([ˈmavri ˈθalasa]IPA), doslova „Černé moře“

Původní řecký název Póntos Áxeinos je obecně přijímán jako ztvárnění íránského slova *axšaina- („tmavě zbarvený“).[2] Starověcí řečtí cestovatelé přijali jméno jako Á-xe(i)nos související s řeckým slovem áxeinos („nehostinný“). Jméno Πόντος Ἄξεινος (Póntos Áxeinos, tj. „Nehostinné moře“) je poprvé doloženo v díle Pindarose (asi 475 př. n. l.), avšak protože bylo takové jméno považováno za zlé znamení, bylo eufemizováno na jeho opak, Εὔξειν Seaς (tj. „Pohostinné moře“), což také poprvé zmiňuje Pindaros. Nové označení se stalo v řečtině běžným, i když v řeckém mytologickém kontextu zůstalo oblíbené „pravé“ jméno Póntos Áxeinos.[2] Raně středověké zmínky o Ruském moři jsou spojeny s útvarem Kyjevská Rus (9.–11. století, dnešní Ukrajina), protože Moskevské velkoknížectví převzalo název Rusko až v roce 1721.[3]

Vznik Černého moře[editovat | editovat zdroj]

Na konci poslední doby ledové bylo Černé moře jezero, jehož hladina byla o 170 metrů níže než dnes. Vznik dnešního mořského dna se datuje do doby před 1,7 mil. let. Během ledových dob bylo Černé moře odříznuto od Středozemního. V této době byly nízké srážkové úhrny a přítoky řek nebyly dostatečné a proto jezero vysychalo. Podobně i hladina Středozemního moře, které bylo rovněž vnitrozemským jezerem, klesla o 30 metrů. Po jeho opětovném spojení s Atlantikem přes Gibraltarskou úžinu se jeho hladina zvyšovala a hladina Středozemního moře se začala přelévat i do Černomořského jezera. Možná i v souvislosti s tektonickou nebo sopečnou aktivitou v oblasti došlo nakonec k prolomení Bosporské úžiny před asi 7600 lety. V této době existovala na březích Černého moře vyspělá civilizace, která byla rychle postupující záplavou zničena. Podle počítačových modelů stoupala hladina přibližně o 12–15 cm denně, což znamenalo postup moře až o 1 km denně. V této době byla hladina o 120 metrů níže než dnes.[4]

Existují důkazy, že Černé moře bylo přechodně před prolomením Bosporu sladkovodním jezerem. Náhlý příval slané vody tak musel způsobit ekologickou katastrofu i pro samotné vodní organismy.

Je možné, že zánik civilizací na březích Černomořského jezera byl předlohou pro příběh biblické povodně nebo i v legendě o Atlantidě. Na druhou stranu je jasné, že největší katastrofa se odehrála při severních březích moře a v prostoru dnešního Azovského moře, kde vodní hladina zalila stovky kilometrů souše. Podle provedených propočtů vyrovnávání hladin trvalo asi 35 let, kdežto biblická povodeň 40 dní.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black Sea na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Özhan Öztürk. Karadeniz Ansiklopedik Sözlük. İstanbul: Heyamola Yayınları, 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 15, 2012. S. 617–620. (anglicky) 
  2. ↑ a b c SCHMITT, Rüdiger. Welcome to Encyclopaedia Iranica. iranicaonline.org [online]. Encyclopaedia Iranica [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Karel Hvížďala: Kyjevská Rus je starší než ruská knížectví. Plus [online]. Český rozhlas, 2022-03-06 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Katastrofický vznik Černého moře před 7500 lety. www.seaplanet.eu [online]. [cit. 2010-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-23. 
  5. ↑ HOUSER, Pavel. Prolomení Bosporu a katastrofické mýty. scienceworld [online]. 2005-10-01 [cit. 2010-08-02]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GAWIN, Izabella. Bulharsko: černomořské pobřeží. Praha: Jan Vašut, 2004. 128 s. ISBN 80-7236-355-7. 
  • KING, Charles. Černé moře : historie. Praha: BB/art, 2007. 350 s. ISBN 978-80-7341-983-7. 
  • LISOVSKÝ, Igor. Trpká vůně vlčích máků : 50 poněkud netradičních otázek a odpovědí o dějinách a kultuře Černomoří v antice. Ostrava: I. Lisový, 2011. 169 s. ISBN 978-80-260-0623-7. 
  • ZIMÁK, Alexandr. Mezi třemi světadíly : obchod a lidé na vlnách Středozemního, Černého a Rudého moře I. díl, Starověk a raný středověk. Praha: Libri, 2008. 253 s. ISBN 978-80-7277-377-0. 
  • ZIMÁK, Alexandr. Mezi třemi světadíly : obchod a lidé na vlnách Středozemního, Černého a Rudého moře II. díl, Vrcholný a pozdní středověk. Praha: Libri, 2008. 190 s. ISBN 978-80-7277-377-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Atlantský oceán
Moře Mapa Atlantského oceánu
Zálivy
Průlivy
Proudy
Příkopy
Hřbety
Státy u Černého moře
1 Částečně uznané státy.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Černé_moře&oldid=22517341“